Cechy Arles

Učená společnost

Učená společnost v Arles věří, že svět je jeden velký mechanismus, kterému je třeba porozumět. Právě proto zkoumají hvězdy i hmotu kolem nás. Pomocí těchto znalostí pak kováři, alchymisté i arkanomechanici mohou dát tvar myšlenkám, které doslova hýbou světem. V Arles jsou neoblíbení. Jejich učení v historii často překračovalo morální hranice, uzavírali prapodivné smlouvy a někteří je podezírají i z podvodů či vydírání. Kolují dokonce zvěsti, že pod městem ukryli výbušniny. Lidé je proto berou jako nebezpečné podivíny, kterým je lepší se vyhnout. Nosí praktické pracovní oblečení (tuniky, kabáty, alchymistické pláště, kožené zástěry, rukavice, ochranné brýle atd.). Místo zbraní často používají nářadí (kladiva, hasáky, runové pěsti), běžné jsou i palné zbraně. Bohatší členové tíhnou ke stylu parního syčáku a šperky nosí spíš kvůli magii než pro parádu.

Kamenický cech

„Slyšte vy, kdo těžíte kámen a tvarujete jej k vůli své. I vy, kdo dolujete v hlubinách pro kov, vy, kdo jej přetváříte k užití, vy, kdo lesy měníte v mýtiny a následně města. Pro vás, kteří děláte rukama poctivou práci, je místo v Kamenickém cechu města Arles. A pokud nesejdete z našeho motta: „Tvrdí jako skála, nezlomní jako víra“, nechť vám i vašemu řemeslu přeje sama Galícijská paní.“ Řemeslníci z našich řad nosívají jednoduché tuniky, kalhoty, opasky, případně zástěry pro kování. Co do barev se nejedná o nic výrazného. Přeci jen lepší nad utrácení za šatstvo dát peníz za nástroje. Avšak významní mistři svých řemesel se přeci jen prokážou i zdobným prstenem, či jinou ozdobou.

Ranhojičský cech

Ranhojiči mají svůj původ v církvi, která uctívala bohy Arles. Po objevení krve v katakombách, která sloužila jako lék pro cele město vznikl cech ranhojičů, jenž tuto krev produkoval. Používala tuto metodu léčby po dlouhá léta, než jednoho dne místní bohové město kvůli konzumaci tohoto léku zničili. Ranhojiči se proto rozdělili na několik táborů, ale definují se do dvou hlavních. Tradicionalisté, kteří se věnují tradiční medicíně a pokrokáři, jež chtějí najít znovu krev a léčit s ní město a celý svět. Nejčastěji nosí dlouhé róby a jsou zahalení jen jak to jde. Většině z toho důvodu jdou vidět pouze oči. Mají rádi bílé a černé prvky s dlouhými róbami.

Rolnický cech

Rač nahlédnout do rolnického cechu. Rolnictvo bylo a vždy bude stavební kámen společnosti, bez něj by náš svět nemohl fungovat a každý by jen chodil po světě a říkal že má docela hlad. Být rolníkem je náročné ale za to prosté a krásné. Ne nadarmo se říká bez práce nejsou koláče, to vystihuje i naše moto: „Rosteme v krásu“ a to díky naší společné práci ze které, získáváme potřebné bylinky a potraviny. Takže jestli se holomku nebojíš práce v lese na poli či kuchyni a špína s prachem ti nevadí rádi tě přijmeme do svých řad. My rolníci jsme prosté povahy i původu, takže naším úborem jest jednoduchá košile/jednoduché šaty, kalhoty, opasek s brašnou, a hlavně typický klobouk který nás chrání před sluncem a deštěm. Jelikož je práce v přírodě náš život tak se zdobíme různými kožešinami a jednoduchými přívěsky ze zubů, drápů a rohů ulovené zvěře.

Rytíři Lilie

Pokud na ulici slyšíš rázný hlas, vykřikující rozkazyvěz, že jsi v přítomnosti někoho z Řádu rytířů lilie! A koukej poslechnout, co ti říká, neboť rytíři mají na starost udržení pořádku ve městě a ochranu jeho a okolí! Bez rytířů by Arles nemělo městskou stráž, ani funkční věznici. S takovým počtem cechů, není divu, že je potřebný někdo, kdo bude udržovat řád — toto rytíře Galicijské paní dělají železnou rukou, odhodláním v srdcích a heslem „Ne nám, Paní, ne nám, ale svému jménu dej slávu“ v ústech. Pokud tvé srdce láká čestný způsob života, při kterém můžeš sloužit svému lidu a své Paní, rozhodně neváhej vstoupit do řad bratrů a sester, kteří nosí znak rytířů lilie. Každý správný rytíř by měl dbát na svůj vzhled, aby nezesměšnil své bratry a sestry. Je důležité, aby byl rytíř řádně vybaven brněním — ať už koženým, pláty, či kroužkovou zbrojí; které ho ochrání při případné bitvě za udržení řádu a zákonů své země. Dále samozřejmě musí být ozbrojen — nejtypičtěji mečem a štítem, jak se patří. Hodí se i jiné zbraně jako kopí nebo obouruční meč— nejdůležitější je schopnost bránit svůj lid. Je vhodné si oděv doplnit fialovým šátkem nebo znakem lilie.

Kupecký cech

Peníze – ach, jak já je miluji! A ty jistě taky! A pokud potkáš někoho, kdo ti bude tvrdit, že peníze nemiluje – pozvi ho do cechu a ukaž mu, jak mincovna razí zlaťáky po tisících, jak drahé látky a koření tečou pod našim skromným dohledem jako řeky čirého nemiluje – pozvi pak i on pochytí lásku k tomu nejcennějšímu na světě: zlatu a stříbru ve své kapse! To je cesta naše, cesta Cechu obchodníků! Členové cechu obchodníků se snadno poznají díky své sdílené oblibě v kloboucích všeho druhu. Mimo klobouku se oblékají střídmě – nevýrazné barvy s minimálním zdobením, aby nekradli pozornost pokrývce hlavy. Co se týká šperků a jiných cetek, tak obchodníci zásadně nenosí nic, co by nechtěli někomu prodat – jsou tudíž takové chodící výkladní skříně šperků.